Tyto stránky slouží k výuce pacientů trpících problémy s hyperaktivním močovým měchýřem (OAB – Over Active Bladder). Věříme, že na tomto webu získáte všechny potřebné informace o tomto onemocnění, naučíte se zmírnit jeho příznaky pomocí cviků pánevního dna (behaviorální terapie) a zvládat možné nežádoucí účinky lékové terapie předepsané Vaším ošetřujícím lékařem.
Stahují se v důsledku poškození nervů, svalů nebo v důsledku úrazu
Stáhnutí je provázeno okamžitou potřebou se vymočit
Pokud jsou oslabené mohou způsobit nechtěné úniky moči
V případě oslabení může docházet ke zvýšenému odtoku moči
V případě zjizvení po předchozím chirurgickém zákroku se mohou také vyskytovat nechtěné úniky moči
Syndrom hyperaktivního močového měchýře, někdy též OAB syndrom (z anglického Overactive Bladder), je chronické onemocnění urologického původu s projevy časté, velmi nutkavé potřeby na močení – tzv. urgence. Hyperaktivní měchýř představuje komplikovanou poruchu funkce nervů a svalů močového měchýře – ta má za následek opakované, velmi často klamavé, stále se zesilující nervové signály, které vyžadují okamžité močení.
Výše uvedené příznaky mohou mít různé příčiny. Kterákoli nemoc postihující určitou strukturu v těle, jež má za úkol kontrolovat močení (mikci), může navíc přispět k rozvoji symptomů hyperaktivního močového měchýře.
Hyperaktivní měchýř bývá často doprovázen také inkontinencí.
Nejčastější typ inkontinence, postihuje hlavně ženy.
Ve chvíli, kdy se tlak v dutině břišní zvýší (tzv. nitrobřišní, intraabdominální tlak) natolik, že je vyšší než tlak v oblasti svěrače, unikne moč – z počátku může jít pouze o malé množství. K takovému zvýšení tlaku dochází nejčastěji při sportu, prudkém pohybu, fyzické námaze, prudkým zvednutím těžšího předmětu, kašli, kýchnutí…).Cvičení svalů pánevního dna (z anglického Pelvic Floor Muscles Training, PFMT) se zaměřuje na zlepšení funkce a schopnosti ovládání svalů pánevního dna. K těmto svalům patří otvory pro konečník a močovou trubici, u žen pak ještě otvor pro pochvu. Hlavním úkolem pánevního dna, které je umístěno na spodu pánve, je podpora pánevních orgánů. A to je důležité nejen pro ženy, ale i muže. Posílením a vědomým ovládáním těchto svalů lze s úspěchem řešit mnoho zdravotních problémů, včetně problémů s močením.
Soubor cviků vyvinul v roce 1948 americký gynekolog Arnold Kegel. Ten si u svých pacientek všiml, že řadu z nich trápí ochablé pánevní svaly a poporodní inkontinence. Pravidelným cvičením za pomoci rytmického zatínání a uvolňování svalů pánevního dna ale dochází k jejich postupnému (znovu)posílení. Nácvik cviků možný při močení i mimo něj a cvičení je vhodné pro muže i ženy.
Původně bylo cvičení určena ženám po porodu. Dnes se Kegelovy cviky doporučují zařadit již do předporodní přípravy. Dále se doporučuje ženám s tzv. stresovým únikem moče – ta se vyskytuje například při zakašlání, kýchnutí, zvednutí těžkého předmětu či jiném napětí břišních svalů. Indikace těchto cviků se ale dále rozšiřuje. Cvičení se doporučuje i mužům, kteří řeší potíže s únikem moči, po operaci prostaty, obecně pacientům s inkontinencí, hyperaktivním močovým měchýřem nebo při potížích s udržením stolice.
Lékem první volby v léčbě hyperaktivního močového měchýře jsou tzv. anticholinergika. Jejich úkolem je snižování dráždivosti hladkého svalstva v močovém měchýři. Vývoj moderních preparátů se stále zdokonaluje a snaží se pacientovi přinést maximální možný komfort při užívání léků a zároveň s úspěchem řešit daný zdravotní problém.
U každé farmakoterapie se mohou vyskytnout i určité nežádoucí účinky. Obecně jde o výskyt spíše mírnějších a běžných obtíží, u anticholinergik jde například o sucho v ústech, zácpu nebo pálení žáhy.
Pokud pacient pociťuje během užívání léků zlepšení a dobře je snáší, jejich užívání je možné dlouhodobě.
Léčba anticholinergiky naopak NENÍ vyloučena u pacientů s nezhoubným zvětšení prostaty. Obě onemocnění (tj. benigní hyperplazie prostaty a hyperaktivní močový měchýř) se u pacienta často vyskytují zároveň. Léčba každého z těchto onemocnění se naopak může dobře doplňovat.
Pokud máte příznaky hyperaktivního močového měchýře, případně benigní hyperplazie prostaty, vždy je třeba lékaři sdělit, s jakými dalšími nemocemi se léčíte a jaké léky užíváte.
Někteří pacienti s mírnějšími problémy se zvládnou s příznaky hyperaktivního močového měchýře vyrovnat sami. Tyto obtíže však představují téměř vždy stres: cesta do práce, návštěva kina, divadla, výlet s přáteli… to vše jsou situace, kdy můžete řešit potíže s močením. Přitom v tom sami být nemusíte.
Poraďte se proto se svým ošetřujícím lékařem – urologem nebo gynekologem – o správném výběru léčby, o jejím dávkování a zvládání případných nežádoucích účinků